Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Priznám sa, že nepatrím k skalným fanúšikom WINDS OF PLAGUE. Napriek tomu som kalifornskému sextetu nikdy neupieral snahu o originálne poňatie a zvuk, ktorý absorbuje veľké množstvo moderných (až trendových) metalových vplyvov, kombinovaných s hutnou hardcore údernosťou. Práve z tohto dôvodu je bezpredmetné vymýšľať pre WOP novú žánrovú škatuľku. Označenie „symfonický deathcore“ však nie je najvhodnejšie, nakoľko tvorba kapely má podstatne bližšie k BLEEDING THROUGH než k úderkám WHITECHAPEL alebo DESPISED ICON.
Štvrtý dlhohrajúci počin nesie názov „Against The World“ a neskrýva vonkajšiu podobnosť s opusom „Decimate The Weak”. Čo sa hudobnej produkcie týka, podobnosť tu svojim spôsobom nekončí. Patetické (nie nutne v pejoratívnom význame) intro „Raise The Dead” strieda úvodná kompozícia „One For The Butcher”, ktorá je zástupcom toho lepšieho, čo novinka ponúka. „Drop The Match” bezpochyby ašpiruje na post úspešnej koncertnej „hopsačky”.
Následne výpravný úvod v „Built For War” predznamenáva dianie vecí nevídaných – konkrétne sa udial hosťujúci Jamey Jasta. Nezameniteľný hlas HATEBREED dodal tejto chytľavej skladbe patričnú agresiu a predurčil ju k niekoľkonásobnému vypočutiu bez straty hitových ambícií. Jastu zbožňujem, preto by som s najväčšou pravdepodobnosťou chválil jeho vokálny vklad kamkoľvek.
Ukážkový príklad toho, čo mi na albume najviac prekáža, je inak úžasná „Refined In The Fire” (s podporou Mattieho Montgomeryho z FOR TODAY). V momente, keď sa skupina mohla pohrať s motívom a ďalej ho rozvíjať, utopila ho v bezpohlavných klávesových plochách. Počnúc riekankou „The Warrior Code”, ktorú zaobstaral profesionálny wrestler Ultimate Warrior, sa nahrávka pomaly láme do svojej slabšej polovice. Titulná „Against The World” ešte uvedené tvrdenie popiera, zdanlivo nenápadná melódia znie v hlave vskutku dlho.
Horšie sú na tom priemerné položky „Monsters” (hosťuje Drew York zo STRAY FROM THE PATH), „Most Hated”, „Strength To Dominate”, ako aj „Only Song We’re Allowed To Play In Church Venues”, ktorej opodstatnenie spočíva len v úlohe intermezza pred razantnou skladbou „California”. Napriek účasti Martina Stewarta (TERROR) ide o nie príliš podarený pokus o oživenie starej školy v duchu BIOHAZARD.
Som presvedčený, že „Against The World” málokoho posadí na zadok a rozhodne neprepíše metalovú históriu. Priaznivci predošlých albumov budú zrejme sklamaní z úbytku technickej hry v prospech jednoduchších kompozícií. Zahraničné kritiky poväčšine nešetria chválou, môj pohľad je triezvejší – napriek všetkých „muchám” sa kontroverzní WINDS OF PLAGUE vôbec nepočúvali zle.
Partiu okolo maskulínneho alfa samca menom Johnny Plague treba brať s nadhľadom. Komu miestami prehnaný bojovnícky koncept WINDS OF PLAGUE nevonia, toho „Against The World” rozhodne nepresvedčí.
Uznávaní i zatracovaní, resp. počúvajte alebo nechajte byť.
1. Raise The Dead
2. One For The Butcher
3. Drop The Match
4. Built For War
5. Refined In The Fire
6. The Warrior Code
7. Against The World
8. Monsters
9. Most Hated
10. Only Song We’re Allowed To Play In Church Venues
11. California
12. Strength To Dominate
Diskografie
Against The World (2011) The Great Stone War (2009) Decimate The Weak (2008) A Cold Day In Hell (2005)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2011 Vydavatel: Century Media Records Stopáž: 38:36
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.
Melodický black metal nebo snad gothic metal za hranicí blackového běsnění? Někde v těch končinách se kapela pohybuje. „Ruminations“ se tváří jako první album, ale nedejme se mýlit. ONEIROS jsou jen nedávno přejmenovaní DARK DOOM z britských sklepení.
Willowtip není zrovna label, který by se specializoval na melodický BM. Poslouchá se to příjemně, leč chybí tomu výrazné záchytné body. LIMINAL SHROUD se pouští do skladeb s ambiciózním hracím časem, nicméně skladatelsky to zatím plně utáhnout nedokážou.
První poslech jako ok, ale až ten druhý pookřál a naplno odhalil, že toto je v zásadě hodně veselá parta, co si jede svůj speed/thrash s osmdesátkovým nádechem a bez vyječených falzetů. Jestli mohu někde užít spojení příjemný bigbít, tak je to právě tady!
Dva lidi, deset palců, necelých 14 minut, 25 tracků. Zábavný fastcorový nálet s powerviolence chuťovým ocasem a českými texty. Otyn v Davosu tomu dal široký chlupatý sound, takže to i s jednou kytarou zní jak závodní parní válec.
Noisyho tip trefuje v mém případě přímo střed terče. Tendlecten stoner rock já hodně můžu. Ty kytarové riffy rozkročeny mezi blues a vyhulenou psychedelii mi vysloveně dělají dobře a ta nenucená uvolněná atmosféra devadesátek vše korunuje ve skvělý celek.